Přežili jsme ... nezmrzli jsme

By: Unknown on 3:17

Share it Please

Tweet

1/2 maraton máme za sebou.  Děti jsme nakonec nechali doma, protože byla poměrně velká zima a nejen kvůli zimě jsem ráda, že jsme tak udělali.

Na místo startu jsme se dostavili asi hodinu a čtvrt předem, museli jsme se schovat na náplavku, protože nahoře bylo poměrně "husto" a větrno.  Na
náplavce se běžci zahřívali, převlékali, klábosili a zaháněli nervozitu, kterou někteří maskovali za úsměvy :)

Ve 12hod padl výstřel a rozezněla se Smetanova Má vlast - Vltava .... pro mě jsou tyhle chvilky hodně emotivní - jsem měkota, takže jsem byla trochu ráda, že jsme zrovna s kamarádkou hledaly VIP prostor, kde bychom si dali alespoň kafe na zahřátí než se vydáme na domluvená stanoviště.  Zatlačila jsem slzu, daly jsme si kafe a už jsme viděly a slyšely nad hlavami vrtulník, podle kterého jsme poznávalaly, kde se nacházejí první běžci, námi přezdívaní "gazely" :)  No musely jsme běžet, abychom je "pod kyvadlem" stihly. Jen, co jsme doběhly, přeřítili se závratnou rychlostí kolem. V tu dobu měli v nohách kolem 10km, ale běželi, jak kdyby byli na startu :)  Pak se postupně začali trousit další jednotlivci, malé skupinky a větší až začaly proudit davy těch ostatních.
Musím říct, že tohle mě právě na té akci odrazuje - ty davy.   Běželo cca 12.000 běžců a ve výkonostních skupinách (cíl kolem 1:30 - 2:00 hodiny) to byla hlava na hlavě.
Někteří říkali, že to nevnímají, jiní si stěžovali, že to nebylo příjemné.

Stála jsem nejdříve pod kyvadlem a pak jsem přeběhla k Františku.  Na obou místech foukal studený vítr, což jak mi bylo řečeno, běžci ani nevnímali.  Organizačně byl myslím závod zajištěn velmi dobře, občerstvovací stanice, značení trasy (které díky běžícímu davu vlastně ani nebylo tolik třeba :), stanoviště se živou hudbou (to bylo asi spíše pro nás povzbuzovače než pro běžce), zázemí na startu/cíli.  Po této stránce hodnotím závod, jako výborný.   Počasí to trochu pokazilo, ale běžci si většinou nestěžovali.
Každopádně naši "borci" doběhli všichni mezi 1:44 - 1:57, což byl super výkon.  Vyhlížely jsme je v té změti běžců na 2 stanovištích, abychom je povzbudily a popohnaly k cíli. Po zbytek dne mě z toho bolela hlava :))

Nevím, jestli mě to motivovalo k přihlášení na podobnou akci. Já si stále raději sportuju tak nějak pro sebe. Na tom jsme se s kamarádkou shodly - chlapi to mají jinak, ti se potřebují hecovat, porovnávat svou výkonost s jinými.
Pro mě v roli support týmu to byla první letošní outdoor akce. Další datumy (triatlonů) už máme doma napsané na tabuli :)  Takže se ani letos nebudeme nudit a kdo ví, jestli se také na nějaký sama nepřihlásím ...uvidíme :)